Kognitivní otupění a ztráta agency
Stav / aktualizace poznatků: 5. září 2026
Když jsme psali původní Horizont, měli jsme obavu, že čím víc myšlení přenecháme technologiím, tím méně budeme sami používat schopnosti, které nás dělají samostatnými.
Dnes bych tu větu napsal opatrněji.
Ne proto, že by obava zmizela. Ale protože výzkum mezitím ukázal něco zajímavějšího: AI nás nemusí jednoduše „otupovat“. Může nám pomáhat učit se — a může nám také umožnit obejít právě tu mentální práci, díky které se učíme.
Rozdíl není v samotné existenci AI. Je někde mezi nástrojem, úkolem a námi.
A právě tam má smysl hledat vlastní kompas.
Co se stane, když nám technologie stále častěji pomáhá myslet?
Uvolní nám hlavu pro důležitější věci — nebo postupně přestaneme používat něco, co bychom si měli zachovat?
Co jsme si mysleli — a co dnes vidíme jinak
Když vznikal tento Horizont, pracovali jsme s obavou, že dlouhodobé přenášení mentální práce na digitální technologie může vést ke „kognitivnímu otupění“ a postupnému oslabování naší agency — schopnosti být aktivním autorem vlastního jednání.
Dnes je potřeba tento obraz zpřesnit.
Dosavadní výzkum nepodporuje jednoduchý závěr, že používání AI samo o sobě vede k obecnému kognitivnímu úpadku. Ukazuje něco méně dramatického, ale možná praktičtějšího: technologie mění, kterou část mentální práce skutečně vykonáváme sami. A za určitých podmínek to může ovlivnit, co se naučíme, co si zapamatujeme, které schopnosti procvičujeme a nakolik se při rozhodování opíráme o vlastní úsudek.
Zároveň existují studie, ve kterých lidé s vhodně použitou AI dosáhli nejen lepšího výsledku s nástrojem, ale také lepšího následného učení bez něj.
Nejde tedy jednoduše o otázku „AI ano, nebo ne“.
Podstatnější otázka zní:
Co při práci s AI ještě dělám já — a co už jsem přenechal jí?
Co ukazuje výzkum
1. Výkon s AI není totéž jako schopnost bez AI
AI nám může pomoci napsat lepší text, vyřešit úlohu, vytvořit analýzu nebo dojít rychleji k odpovědi. To ale ještě neznamená, že jsme se zároveň něco naučili nebo že stejnou úlohu zvládneme bez její pomoci.
Dobře to ukázal experiment s téměř tisícem středoškoláků. Studenti s přístupem k běžnější verzi tutora založeného na GPT-4 byli při procvičování výrazně úspěšnější. Když jim ale AI odebrali, v následném testu dopadli hůře než studenti, kteří se učili bez ní.
To však byla jen jedna část výsledku.
Druhá skupina používala AI navrženou tak, aby spíše napovídala a vedla studenty k vlastnímu řešení. Také této skupině AI při procvičování výrazně pomáhala — ale negativní efekt po jejím odebrání prakticky zmizel.
Jiné experimenty přinesly optimističtější výsledky. Vhodně navržená nebo používaná generativní AI dokázala následné učení podpořit. V jedné studii byli úspěšnější zejména lidé, kteří AI využívali k vysvětlování a rozvíjení vlastního myšlení, nikoli především k automatickému vytváření výsledku.
AI tedy může zvýšit výkon, aniž by stejně rostla naše schopnost. Může ale také učení podpořit.
Rozdíl je důležitý.
2. Záleží na tom, jakou práci AI přenecháváme
Přenášet část mentální práce mimo vlastní hlavu není nic nového. Zapisujeme si schůzky. Používáme mapy. Nastavujeme připomínky. Vyhledáváme informace, které bychom si jinak museli pamatovat.
Výzkum tento jev označuje jako cognitive offloading — kognitivní outsourcing: část mentální práce přesuneme na vnější pomůcku nebo prostředí. Sám o sobě není známkou úpadku. Často nám naopak umožňuje zvládnout úkol lépe a uvolnit mentální kapacitu pro něco jiného.
Otázka začíná být zajímavá ve chvíli, kdy nástroj dlouhodobě přebírá právě tu činnost, kterou chceme sami umět.
Pokud AI vytvoří odpověď a my ji pouze převezmeme, probíhá jiná mentální práce, než když nám položí otázku, nabídne nápovědu, nechá nás formulovat vlastní řešení a potom nám pomůže hledat jeho slabiny.
Výzkum zatím neumožňuje říct, že právě způsob použití rozhoduje o všem. Roli hraje konkrétní úloha, člověk, prostředí, podoba nástroje i další podmínky. Přesto se způsob spolupráce s AI opakovaně ukazuje jako důležitá část obrazu.
3. A co „ztráta agency“?
Agency je odborný pojem, pro který čeština nemá jeden přesný a přirozený ekvivalent. V tomto Horizontu jím myslíme především naši zkušenost, že jsme autory vlastního jednání, můžeme volit a máme na své jednání vliv.
Je ale důležité nerozmělnit pod jedno slovo několik různých věcí.
- Mohu mít v konkrétní chvíli slabší pocit kontroly a autorství.
- Mohu se při rozhodování začít příliš spoléhat na doporučení AI.
- Mohu mít nižší sebedůvěru ve vlastní schopnost něco zvládnout — tedy nižší self-efficacy.
- Mohu skutečně předávat stále větší část rozhodování systému.
- A něco jiného by byla dlouhodobá ztráta agency jako stabilnější lidské schopnosti či vlastnosti.
Pro první části tohoto řetězce už určité důkazy máme. Lidé se někdy nadměrně spoléhají na chybnou radu AI, dokonce i tehdy, když mají důvod jí nevěřit. Automatická doporučení, přednastavené volby a algoritmické řazení také mohou měnit naše skutečné chování.
Jedna experimentální studie z roku 2026 navíc zjistila, že při silnější automatizaci tvůrčího úkolu lidé bezprostředně po práci uváděli nižší pocit agency a menší psychologické vlastnictví výsledku.
Z toho ale nelze udělat závěr, že běžné používání AI člověka postupně připravuje o agency. Pro takové dlouhodobé tvrzení zatím kvalitní data nemáme.
4. GPS ano. Kalkulačky ne.
Původní Horizont používal jako analogie kalkulačky a GPS. Aktualizace ukazuje, že s nimi musíme zacházet rozdílně.
Kalkulačky: tuto část původního Horizontu opravujeme
Pro tvrzení, že zavedení kalkulaček způsobilo výrazný pokles schopnosti mentálně počítat v běžné populaci, jsme v rešerši nenašli kvalitní oporu.
Starší výzkumy naopak ukazují, že vhodně zapojené kalkulačky matematické dovednosti obecně nezhoršovaly a někdy výsledky zlepšovaly.
Tuto část původního Horizontu proto dnes otevřeně opravujeme.
GPS: zajímavý signál, nikoli definitivní důkaz
U GPS je situace jiná. Některé studie našly souvislost mezi častějším používáním GPS a horší prostorovou pamětí při navigaci bez ní. Existuje také malé dlouhodobé sledování, které je s možností oslabování některých navigačních strategií v souladu.
Vzorek dlouhodobé části studie byl ale velmi malý. Proto dnes není namístě tvrdit, že GPS obecně a prokazatelně způsobuje úpadek navigačních schopností.
Jako otázka však tento příklad zůstává relevantní:
Když nástroj dlouhodobě vykonává určitou mentální činnost za nás, mění se tím také to, co sami procvičujeme?
5. Obraz je složitější, než jsme čekali
Jedna z nejdůležitějších změn oproti původnímu Horizontu je právě tato.
Nemáme před sebou jednoduchou přímku:
více technologií → méně myšlení → kognitivní otupění.
Dosavadní poznatky ukazují pestřejší krajinu.
AI může část myšlení nahradit. Může ale také vytvořit prostor pro jiné myšlení. Může nabídnout hotovou odpověď, kterou bez kontroly přijmeme. Může nás však také nutit formulovat otázky, vysvětlovat, porovnávat, ověřovat a hledat vlastní řešení.
Dokonce i studie pracovníků, kteří používají generativní AI, ukazuje tento dvojí pohyb: vyšší důvěra v AI souvisela s menší deklarovanou mírou některých forem kritického myšlení, zároveň se ale kritická práce přesouvala k ověřování odpovědí, jejich začleňování do širšího kontextu a dohledu nad celým úkolem.
Možná tedy nejde jen o otázku, zda myslíme méně.
Možná je proto užitečnější ptát se:
Kterou část myšlení přestáváme dělat — a kterou se naopak musíme naučit dělat lépe?
Co dnes můžeme říct — a co ještě ne
| Otázka | Co ukazují dosavadní poznatky |
|---|---|
| Způsobuje AI obecné „kognitivní otupění“? | Zatím to tvrdit nemůžeme. Pro obecný dlouhodobý kognitivní úpadek nemáme dostatečné důkazy. |
| Může AI zvýšit můj okamžitý výkon? | Ano. Řada studií ukazuje výrazné zlepšení výkonu při práci s AI. |
| Znamená lepší výkon s AI, že jsem se také více naučil? | Ne nutně. Je potřeba rozlišovat výkon s nástrojem a schopnost bez něj. |
| Může používání AI učení zhoršit? | Za určitých podmínek ano. Existují experimenty, kde vysoký výkon s AI doprovázel horší následný výkon bez ní. |
| Může AI učení naopak zlepšit? | Ano. Existují také kvalitní experimenty s pozitivním efektem na následné učení. |
| Záleží na způsobu použití? | Ano, je to důležitá část obrazu. Není však jediným faktorem a výsledky závisejí i na úloze, uživateli, podobě nástroje a dalších podmínkách. |
| Je možné, že se lidé spoléhají na AI až příliš? | Ano. Nadměrné spoléhání na automatizovaná doporučení je doložený jev. |
| Způsobuje AI dlouhodobou ztrátu agency? | To zatím nevíme. Existují důkazy o ovlivnění rozhodování a časné signály změn aktuálního pocitu agency, nikoli však kvalitní důkaz dlouhodobé ztráty agency. |
Co stále nevíme
Generativní AI používáme v masovém měřítku příliš krátce na to, abychom znali všechny dlouhodobé důsledky. Chybějí nám zejména studie sledující stejné lidi po delší dobu a zkoumající, co se děje s jejich schopnostmi ve chvíli, kdy AI není k dispozici.
Zatím také nevíme dost o tom, zda se případné oslabení jedné konkrétní dovednosti přenáší do obecnější schopnosti kriticky myslet, samostatně vyhodnocovat svět nebo rozhodovat.
A nevíme, zda krátkodobé změny pocitu kontroly při jednom úkolu mohou přerůst v něco dlouhodobějšího.
Objevují se časné signály, které stojí za další zkoumání — například studie sledující mozkovou aktivitu při psaní s pomocí jazykových modelů. Jejich metodologická omezení jsou ale zatím příliš významná na to, abychom z nich dělali závěry o „kognitivním dluhu“ nebo změnách lidského mozku způsobených AI.
Nejistota tady není slabinou odpovědi. Je součástí současného stavu poznání.
Co si z toho odnášíme pro Homo Sapiens AI — a pro sebe
Z původního Horizontu zůstává otázka, kterou považujeme za ještě důležitější než při vzniku knihy:
Když něco můžeme přenechat technologii, znamená to také, že bychom to přenechat měli?
Ne proto, že bychom měli všechno dělat ručně.
Člověk vždy používal nástroje, aby nemusel vše nosit v hlavě a vykonávat vlastními silami. V tom je velká část lidského pokroku.
Ale každý nový nástroj zároveň mění rozdělení práce mezi člověkem a jeho prostředím.
S generativní AI se tato hranice posouvá i do oblastí, které jsme dlouho považovali za velmi osobní: formulování myšlenek, psaní, hledání argumentů, rozhodování, tvorbu nebo učení.
Rozdíl není v samotné existenci AI. Je někde mezi nástrojem, úkolem a námi.
Výzkum nám neříká, kde přesně tato hranice leží. To už je otázka pro každého z nás.
Možná nepotřebujeme chránit každou starou dovednost před technologií.
Potřebujeme spíš vědět, které části vlastního myšlení, rozhodování a učení nechceme přestat používat.
Zastavení u Kompasu
Zkus si při příští práci s AI všimnout jedné věci:
- Kde mi AI pouze šetří práci, kterou už umím?
- Kde mi pomáhá pochopit něco, čemu bych bez ní nerozuměl?
- Kde mě vede k vlastnímu přemýšlení — a kde mi naopak nabízí možnost přemýšlení přeskočit?
- Kdy její návrh skutečně posuzuji a kdy ho přijímám hlavně proto, že zní přesvědčivě?
- A kterou schopnost bych si chtěl zachovat i ve chvíli, kdy bude jednodušší ji už nikdy nepoužít?
Možná právě tady leží praktičtější podoba otázky agency.
Ne zda nám ji AI jednoho dne „vezme“.
Ale kde ji dnes sami používáme.
Pro náročnějšího čtenáře
Krátká verze výše je první vrstvou. Níže je možné jít hlouběji: k jednotlivým tvrzením původního Horizontu, síle důkazů, studiím, které je podporují i zpochybňují, metodologickým omezením a otevřeným otázkám.
Audit původních tvrzení (Claim Audit): co se od vydání knihy změnilo
| Původní myšlenka | Aktualizace 2026 |
|---|---|
| Algoritmy mohou přesměrovávat naši pozornost a chování. | Drží se, ale s hranicemi. Experimenty ukazují změny expozice a chování; širší dopady nejsou ve všech oblastech stejné. |
| Dlouhodobé přenášení určité mentální činnosti na technologii může oslabit příslušnou schopnost. | Možné a v některých situacích podpořené. Nelze z toho ale odvozovat obecný kognitivní úpadek. |
| Kalkulačky přispěly k výraznému poklesu schopnosti mentálně počítat. | Neudržitelné v původní podobě. Rešerše pro toto tvrzení nenašla kvalitní oporu. |
| Silné používání GPS může oslabovat vlastní navigační schopnosti. | Věrohodná hypotéza s omezenými důkazy. Výsledky jsou zajímavé, ale nestačí k obecnému kauzálnímu závěru. |
| Digitální outsourcing vede k širšímu „kognitivnímu otupění“. | Nepotvrzeno jako obecné tvrzení. Chybí kvalitní důkaz širšího dlouhodobého přenosu na obecné kognitivní schopnosti. |
| Delegování rozhodování technologiím může oslabovat agency. | Částečně podpořeno, ale je nutné rozlišovat významy. Máme důkazy o ovlivnění rozhodování, nadměrném spoléhání a za určitých podmínek o nižším aktuálním pocitu agency. Dlouhodobá ztráta agency doložena není. |
| AI může myšlení nahrazovat, nebo podporovat; záleží na způsobu spolupráce. | Silná a užitečná část původní intuice, nyní přesněji formulovaná. Způsob použití je důležitý, nikoli však jediný faktor. |
Mapa důkazů (Evidence Map): na čem hlavní závěry stojí
| Oblast | Co ukazují dosavadní poznatky | Hlavní omezení |
|---|---|---|
| Výkon s AI vs. schopnost bez AI | V některých experimentech vysoký výkon s AI nevedl k odpovídajícímu následnému výkonu bez ní. | Výsledky nelze automaticky přenášet na všechny úlohy a způsoby používání AI. |
| AI jako podpora učení | Jiné experimenty zjistily lepší následné učení při vhodně navržené nebo vhodně používané AI. | Výsledky se liší mezi nástroji, úlohami a způsoby interakce; dlouhodobá data jsou omezená. |
| Kognitivní outsourcing | Externí pomůcky často zlepšují okamžitý výkon a lidé se mohou učit, kdy je využívat účelně. | Samotný outsourcing mentální práce není důkazem ztráty schopnosti. |
| GPS | Existují souvislosti mezi intenzivnějším používáním GPS a některými horšími výsledky prostorové paměti. | Dlouhodobá data jsou omezená a neumožňují silný obecný kauzální závěr. |
| Spoléhání na AI | Lidé někdy přijímají chybná doporučení AI a nedostatečně je korigují vlastním úsudkem. | Dokládá to změnu rozhodovacího chování, nikoli automaticky dlouhodobou ztrátu schopnosti rozhodovat. |
| Agency | Vyšší automatizace může v konkrétní situaci snížit aktuální pocit autorství a kontroly. | Přímých studií je málo a dlouhodobý vývoj agency zatím neznáme. |
| Obecné kognitivní „otupění“ | Pro obecný dlouhodobý úpadek způsobený běžným používáním generativní AI zatím nemáme dostatečný důkaz. | Generativní AI je mladá technologie a dlouhodobá data teprve vznikají. |
Metodologická omezení
- Velká část přímého výzkumu generativní AI je stále velmi nová.
- Mnoho studií sleduje krátké období nebo jediný typ úlohy.
- Výsledky z jedné oblasti, například školního učení, nelze automaticky přenášet na práci, kreativitu nebo každodenní rozhodování.
- Je nutné rozlišovat výkon během používání AI, následný výkon bez AI, dlouhodobé učení a přenos schopnosti do jiných situací.
- To, co lidé sami uvádějí o svém myšlení nebo pocitu kontroly, není totéž jako objektivně změřená změna schopnosti.
- Krátkodobá změna aktuálního pocitu agency není důkazem dlouhodobé změny lidské autonomie nebo schopnosti rozhodovat.
- U některých mediálně výrazných nových studií jsou výsledky zatím předběžné a vyžadují nezávislé replikace.
Co by měl další výzkum zjistit
- Co se s konkrétními schopnostmi děje po měsících a letech pravidelného používání generativní AI?
- Které způsoby práce s AI podporují učení a které vytvářejí hlavně vysoký okamžitý výkon?
- Co se stane, když člověku po dlouhodobém používání AI nástroj odebereme?
- Přenášejí se případné změny konkrétní dovednosti také do obecnějšího kritického myšlení?
- Jak se dlouhodobé používání AI promítá do skutečného rozhodování, autonomie, sebedůvěry ve vlastní schopnosti a pocitu agency?
- Liší se dopady podle věku, zkušeností, typu práce, motivace nebo způsobu používání nástroje?
Klíčové primární zdroje
Nejde o úplnou bibliografii. Vybrali jsme několik klíčových studií, o které se opírají hlavní závěry této aktualizace.
Bastani et al. (2025) — výkon s AI versus schopnost bez AI
Randomizovaný terénní experiment se středoškoláky ukázal zásadní rozdíl mezi okamžitým výkonem s AI a následným výkonem bez ní. Běžnější GPT-4 tutor výrazně zlepšil výsledky během procvičování, ale po odebrání AI studenti dopadli hůře než kontrolní skupina. Pedagogicky omezená verze tutora, která vedla studenty prostřednictvím nápověd, tento negativní efekt prakticky odstranila.
Generative AI without guardrails can harm learning: Evidence from high school mathematics — PNAS
Contractorová & Reyes (2026) — AI může následné učení také podpořit
Randomizovaný experiment měřil výkon také po odebrání AI. Přístup ke generativní AI zvýšil následné znalostní výsledky a přínos přetrval i o týden později. Lepší výsledky měli zejména lidé, kteří AI využívali k vysvětlování a rozšíření vlastního myšlení spíše než k automatickému generování textu. Jde však stále o preprint a jednu konkrétní vzdělávací úlohu.
Experimental Evidence on the Learning Impact of Generative AI — arXiv
Kestin et al. (2025) — pedagogicky navržená AI jako podpora učení
Randomizovaná studie se 194 studenty ukázala vyšší bezprostřední učení s pečlivě navrženým AI tutorem než při kvalitní prezenční aktivní výuce. Pro tento Horizont je důležitá jako protiváha k představě, že zapojení AI musí učení oslabovat. Studie však neměřila dlouhodobou retenci ani vzdálenější přenos schopností.
Cognitive Offloading — Trends in Cognitive Sciences (2016)
Tato základní práce vymezuje cognitive offloading jako přesouvání části mentální práce do vnějšího prostředí. Pro Horizont je důležitá hlavně tím, že odděluje samotné používání externí pomůcky od tvrzení o úpadku schopností. Outsourcing mentální práce může být účelný a okamžitý výkon často zlepšuje.
Cognitive Offloading — Trends in Cognitive Sciences
Dahmani & Bohbotová (2020) — GPS a prostorová paměť
Studie zjistila vztah mezi větší celoživotní zkušeností s GPS a horší prostorovou pamětí při navigaci bez GPS. V malém tříletém follow-upu byl větší rozsah používání GPS spojen také s větším poklesem některých parametrů prostorové paměti. Dlouhodobá část však zahrnovala pouze 13 lidí, a proto nejde o důkaz, že GPS obecně způsobuje úpadek navigačních schopností.
Trust and reliance on AI (2024) — nadměrné spoléhání na AI
Experiment ukázal, že lidé mohou následovat doporučení AI i tehdy, když je v rozporu s dostupnými kontextovými informacemi a jejich vlastním úsudkem. Pro tento Horizont je důležitý jako důkaz přesunu rozhodovací váhy směrem k AI — nikoli jako důkaz dlouhodobé ztráty schopnosti rozhodovat.
Trust and reliance on AI — An experimental study on the extent and costs of overreliance on AI
Studie AI-asistované hudební tvorby (2026) — aktuální pocit agency
Experiment se 162 účastníky zjistil, že vyšší stupeň automatizace byl spojen s nižším aktuálně měřeným pocitem agency a menším psychologickým vlastnictvím výsledku. Studie sledovala jediný krátký tvůrčí úkol a agency měřila bezprostředně prostřednictvím sebehodnocení. Je proto časným signálem, nikoli důkazem dlouhodobé ztráty agency.
Jak tato aktualizace vznikla
Stav poznatků: 5. září 2026.
Tato stránka je živou aktualizací Horizontu „Kognitivní otupění a ztráta agency“ z knihy Homo Sapiens AI. Jejím smyslem je zpřesňovat původní text podle nových poznatků — ne zpětně vytvářet dojem, že jsme při psaní knihy věděli to, co víme dnes.
Výzkumná rešerše
Při výzkumné rešerši jsme využili Deep Research. AI pomáhala vyhledávat, třídit a porovnávat odborné zdroje a hledat také poznatky, které původním tezím knihy odporují nebo je nutí zpřesnit.
Co rozhodoval člověk
Po dokončení rešerše následovala lidská kurátorská kontrola. Rozhodovali jsme, které závěry jsou dostatečně podložené, které původní formulace je potřeba opravit nebo zpřesnit a kde musíme naopak přiznat, že odpověď zatím neznáme.
Jak vznikl tento text
AI jsme využili také při redakčním zpracování výsledků rešerše do této webové podoby. V této fázi jsme nepřidávali nové studie ani nové výzkumné závěry.
Původní myšlenky knihy, jejich interpretace, vztah ke Kompasu a konečné rozhodnutí o tom, co publikujeme, zůstávají na autorovi.
Na této stránce proto rozlišujeme mezi tím, co dnes ukazuje výzkum, a tím, co si z těchto poznatků odnášíme pro Homo Sapiens AI.
Poznámka k použité AI: Výzkumná rešerše proběhla s využitím Deep Research. Konkrétní použitý model se nám zpětně nepodařilo spolehlivě ověřit, proto jej neuvádíme.