Kultura rychlosti a povrchnosti

Stav / aktualizace poznatků: 23. září 2026

Když se všechno vejde do několika vteřin

Pět vteřin video.
Další.
Další.

Zpráva. Odpověď. Notifikace. Titulek. Přeskočit. Vrátit se. Ještě jednou zkontrolovat telefon.

A pak text, který po nás chce něco nezvyklého:

zůstat.

Původní Horizont Kultura rychlosti a povrchnosti položil rychlost téměř na lavici obžalovaných. Digitální akcelerace podle něj zplošťovala myšlení, urychlovala úsudky a ubírala prostor hlubšímu vhledu.

Dnešní obraz je zajímavější.

Výzkum nám nedává dostatečnou oporu pro jednoduchou rovnici:

rychle = povrchně
pomalu = hluboce

Ale neříká ani, že se nic neděje.

Ukazuje konkrétnější problém. Výzkum digitálního multitaskingu a přepínání nachází souvislosti s kognitivní kontrolou, pozorností a pamětí, celkový efekt je však podle meta-analýzy malý. Vedle toho novější experimentální evidence ukazuje, že bezprostředně po náhodném proudu krátkých videí může být horší segmentace a zapamatování následného souvislého narativu. Jde o účinek na bezprostředně následující úlohu, nikoli o důkaz dlouhodobé ztráty schopnosti soustředit se.

Takže možná nejde jen o to, jak rychle svět běží.

Jde také o to, co jeho rytmus dělá s rytmem naší pozornosti.

Kdo ten rytmus vlastně volí?

Rychlost není nepřítel

Rychlost umí být užitečná.

Krátká zpráva může ušetřit čas. Rychlá odpověď může udržovat vztah. Stručný obsah může dobře předat informaci nebo otevřít dveře k tématu, kterému se budeme věnovat později.

Samotná délka obsahu proto nevypovídá spolehlivě o jeho kvalitě.

To je důležitá korekce původního Horizontu.

Krátkost sama není nepřítel.

Problém začíná být zajímavější tam, kde se z krátkých, rychle se střídajících podnětů stává režim pozornosti.

Jeden podnět střídá druhý. Úkol přeruší zpráva. Zprávu odkaz. Odkaz připomene něco dalšího. Vrátíme se k původnímu úkolu — a za chvíli znovu odcházíme.

Ne všechno, čemu běžně říkáme „rychlost“, je přitom totéž.

Notifikace není multitasking.
Multitasking není totéž co přepínání mezi úkoly.
Krátké video není totéž co sociální síť.

A žádný z těchto jevů sám o sobě není důkazem kulturního úpadku.

Cena přepnutí

Máme sklon mluvit o multitaskingu jako o schopnosti zvládat více věcí současně.

V běžném digitálním dni ale často děláme něco jiného:

přepínáme.

Z dokumentu do chatu.
Z chatu do mailu.
Z mailu zpět.
A mezitím telefon.

Tady je potřeba být přesný.

Experimentální práce ukázaly u lidí označovaných jako intenzivní mediální multitaskery horší filtrování irelevantních podnětů a pomalejší přepínání mezi úkoly. Když se však širší literatura posoudila souhrnně, meta-analýza 118 testů našla pouze malou celkovou souvislost mezi mediálním multitaskingem a kognitivní kontrolou.

Máme tedy důvod brát přepínání a rozptylování vážně.

Nemáme ale důvod z těchto výsledků dělat obraz rozsáhlého poškozování kognitivních funkcí.

Negativní rozdíly v úlohách pozornosti a paměti jsou v souhrnu spíše mírné a výzkumný podklad nepotvrzuje široké tvrzení, že multitasking výrazně zhoršuje dlouhodobé porozumění nebo celkový kognitivní výkon.

Co se stane po proudu krátkých videí?

Tady bylo potřeba původní obraz zpřesnit zvlášť pečlivě.

Nově ověřená experimentální evidence zkoumala, co se stane, když účastníci nejprve sledují sérii krátkých videí podobných formátu TikTok a poté pracují se souvislým dvacetiminutovým filmovým narativem.

Po náhodném proudu krátkých videí si z následného filmu vybavili méně událostí a hůře jej segmentovali. U personalizované sekvence ani neutrální kontrolní aktivity se stejný efekt neobjevil.

To je zajímavé.

Ale hranice výsledku je stejně důležitá jako výsledek samotný.

Experiment měřil bezprostřední výkon v následující úloze. Nezkoumal dlouhodobé změny pozornosti a nedokazuje, že krátká videa trvale „zkracují attention span“. Autoři uvádějí, že dlouhodobé účinky nebyly testovány a zůstávají neznámé.

Takže ani tady není správným titulkem:

Krátká videa ničí pozornost.

Můžeme říct něco užšího:

Náhodný proud krátkých videí může bezprostředně ovlivnit způsob, jakým zpracujeme a zapamatujeme následující souvislý narativ.

Co to znamená po měsících či letech každodenního používání?

Z tohoto experimentu nevíme.

A právě tuto hranici tato aktualizace zachovává.

Krátké není mělké. Dlouhé není hluboké.

Patnáctisekundové video může něco vysvětlit přesně.

Tříhodinová porada může být dokonale povrchní.

To je možná nejjednodušší způsob, jak se zbavit falešné rovnice.

Formát neurčuje hloubku automaticky.

Otevřená ale zůstává otázka, kterou původní Horizont spíš tušil a kterou dnes můžeme formulovat přesněji:

Co se děje, když krátké podněty nejsou jedním z režimů naší pozornosti, ale začnou vytlačovat ty ostatní?

Možná potřebujeme umět obojí.

Rychle zachytit informaci — a někdy u ní zůstat.
Přeskočit — a také se ponořit.
Reagovat — a také nereagovat.

Současný výzkumný podklad ale neurčuje žádný optimální poměr mezi těmito režimy.

Myšlenka rovnováhy proto zůstává otázkou a kompasem k přemýšlení, nikoli vědecky stanoveným receptem.

Ztrácíme schopnost hluboce myslet?

Tady původní text mluvil nejsilněji:

„Akcelerace zplošťuje myšlení.“

Po rešerši bychom tuto větu jako fakt napsat neměli.

Máme dílčí poznatky o pozornosti, paměti a kognitivní kontrole. Meta-analytický obraz mediálního multitaskingu ale ukazuje pouze malou celkovou souvislost a nově ověřený short-video experiment zachycuje bezprostřední efekt na následující úlohu, nikoli dlouhodobou proměnu lidské schopnosti soustředit se.

Nemáme z toho automaticky důkaz, že člověk jako takový ztrácí schopnost hlubokého myšlení.

Přesto původní otázka nezmizela.

Jen se změnila.

Ne:

Dělá z nás rychlost povrchní lidi?

Spíš:

Jaké podmínky potřebujeme pro hlubší přemýšlení — a kdy si je rychlým střídáním podnětů sami komplikujeme?

To není rozsudek.

Je to memento.

Zpomalit? Ano. Ale proč?

Tady se možná nejvíc mění původní romantika pomalosti.

Původní Horizont říkal:

„Zpomalení není únik. Je to volba.“

Tu myšlenku není třeba zahodit. Potřebuje ale druhou polovinu.

Zpomalení samo o sobě nic negarantuje.

Můžeme strávit hodinu bez jediného smysluplného soustředění. Můžeme naopak během několika intenzivních minut udělat něco přesně, kvalitně a s plnou pozorností.

A ani evidence kolem takzvaného digitálního detoxu nedává jednoduchý recept.

Systematický přehled 21 intervencí našel smíšené výsledky. Některé studie zaznamenaly zlepšení například v regulaci pozornosti, kvalitě spánku nebo stresu; jiné nezjistily změnu a někdy se objevily i negativní zkušenosti, například větší nuda či negativní afekt. Výsledek závisí na typu intervence, sledovaném ukazateli i skupině lidí.

Pomalost se tím nestává novým idolem.

Stává se jednou z možností.

A nad ní stojí něco podstatnějšího:

Schopnost volit vlastní rytmus a chránit pozornost pro to, čemu ji chceme skutečně dát.

Rychlost mezi lidmi

Ještě citlivější je vztahová rovina.

Odpovědět někomu okamžitě nemusí znamenat povrchnost. Rychlá reakce může být známkou zájmu nebo prostě funkční komunikace.

Jiná situace nastává, když člověk sedí naproti nám a naši pozornost opakovaně odnáší telefon.

Tady nový audit původní směr potvrdil.

Experimentální výzkum ukázal, že lidé, které jejich společník během interakce „phubbuje“ — věnuje místo jim pozornost telefonu — se mohou cítit více sociálně vyloučení. Výzkum párů pak spojuje partnerský phubbing s pocitem menší náklonnosti a nižší vztahovou spokojeností; ve výzkumném podkladu se objevují také souvislosti s konfliktem, osamělostí a stresem.

Problém tedy znovu není rychlost odpovědi sama.

Je to otázka:

Kde právě jsem — a komu nebo čemu patří moje pozornost?

Možná jsme se původně příliš soustředili na rychlost odpovědi.

Zajímavější je tlak permanentní dostupnosti a jeho střet s přítomností.

Být dostupný není totéž jako být přítomný.

Kdo řídí tempo?

Tady se k původnímu Horizontu vracíme — ale jinudy.

Rychlost nemusíme démonizovat, abychom si všimli, že může mít důsledky.

Nemusíme prohlásit krátká videa za intelektuální fast food, abychom se mohli ptát, co s naší pozorností dělá proud rychle se střídajících podnětů.

Nemusíme dokazovat civilizační ztrátu hloubky, abychom brali vážně podmínky, které soustředění potřebuje.

A nemusíme uctívat pomalost, abychom si někdy zvolili zpomalení.

Možná se tím dostáváme od kultury rychlosti k něčemu osobnějšímu:

k možnosti volit vlastní rytmus.

Jenže právě tady přichází nepohodlná otázka.

Co když si svůj rytmus nemůže každý jednoduše vybrat?

Kdo si může dovolit zpomalit?

Původní Horizont položil otázku:

Je zpomalení nová forma síly — nebo luxus pro ty, kdo si ho mohou dovolit?

Po rešerši ji nemáme právo uzavřít.

Ale právě proto otázku není dobré odstranit.

Protože jednoduchá rada „vezmi si svou pozornost zpět“ může přehlédnout prostředí, ve kterém člověk žije a pracuje.

A tak původní otázku rozšiřujeme:

Má každý skutečně stejnou možnost rozhodovat o rytmu své práce, dostupnosti a pozornosti?

Nevíme.

A tohle „nevíme“ není slabina Horizontu.

Je to jedna z jeho hranic.

Pod povrchem: evidence, hranice a audit

Pro čtenáře, který chce vidět, na čem tento aktualizovaný obraz stojí, následuje podrobnější vrstva: co evidence podporuje, kde byly původní teze oslabeny a co stále nevíme.

Co současný výzkumný podklad skutečně podporuje

Po cíleném opětovném ověření bylo potřeba tři evidenční větve formulovat opatrněji a jednu lze ponechat potvrzenou.

U mediálního multitaskingu existuje experimentální evidence rozdílů ve filtrování rušivých podnětů a přepínání mezi úlohami, ale meta-analýza 118 testů nachází pouze malou celkovou souvislost s kognitivní kontrolou. Široký obraz výrazného poškozování kognitivních funkcí nebo dlouhodobého porozumění podložen není.

U krátkých videí existuje experimentální evidence bezprostředního efektu náhodného short-video proudu na segmentaci a zapamatování následného souvislého filmového narativu. Dlouhodobý účinek na „attention span“ studie netestovala.

U digitálního omezení systematický přehled nachází smíšené a kontextově závislé výsledky: některé intervence pomáhají některým skupinám nebo ukazatelům, jiné nevykazují efekt a některé přinášejí i negativní zkušenosti.

U phubbingu výzkumný podklad potvrzuje negativní dopady na vnímanou kvalitu sociální interakce a vztahovou pohodu.

Claim Audit: co se proti původnímu Horizontu změnilo

Původní teze	Stav po rešerši, kuraci a opětovném ověření
„Akcelerace zplošťuje myšlení.“	V této obecnosti příliš silné. Meta-analýza mediálního multitaskingu nachází pouze malou celkovou souvislost s kognitivní kontrolou.
Krátké a rychlé znamená povrchní.	Ne. Nově ověřený experiment ukazuje bezprostřední zhoršení segmentace a paměti následného souvislého narativu po náhodném proudu krátkých videí, nikoli dlouhodobou ztrátu pozornosti.
Okamžitá odpověď ničí hloubku vztahů.	Ne jako obecné tvrzení. Potvrzený problém je phubbing — telefon konkurující přítomnému člověku o pozornost — který může zhoršovat vnímanou kvalitu interakce a vztahovou pohodu.
Zpomalení / digitální detox je řešení.	Ne jako univerzální princip. Systematický přehled 21 intervencí nachází smíšené výsledky.
Možnost zpomalit je privilegium.	Otevřená otázka. Výzkumný podklad tuto větev neumožňuje uzavřít jako faktické tvrzení.

Evidence Map

Oblast	Co nyní evidence podporuje	Co z toho nevyvozujeme
Multitasking / task-switching	Malou celkovou souvislost mediálního multitaskingu s kognitivní kontrolou; v některých experimentech horší filtrování a přepínání.	Výrazné obecné poškození kognitivních funkcí nebo dlouhodobého porozumění.
Krátká rychlá videa	Bezprostředně po náhodném short-video proudu horší segmentaci a zapamatování následujícího souvislého filmového narativu.	Trvalé zkrácení „attention span“, obecnou ztrátu soustředění ani efekt na dlouhé čtení.
Digitální omezení / detox	Některé intervence vykazují přínosy pro některé výsledky a skupiny; souhrnný obraz je smíšený.	Že digitální detox nebo pomalost funguje univerzálně.
Phubbing	Experimentální a vztahové studie podporují negativní dopady na sociální interakci a vztahovou pohodu.	Že rychlá digitální komunikace sama znamená povrchní vztah.
Kontrola vlastního rytmu	Zůstává klíčovou kurátorskou otázkou této aktualizace.	Že máme dost evidence určit, kdo si může či nemůže dovolit zpomalit.

Co stále nevíme

Tato aktualizace neurčuje optimální poměr krátkých a hlubších aktivit.

Nemáme z tohoto podkladu důkaz, že používání krátkých videí dlouhodobě zkracuje lidskou schopnost soustředit se. Nově ověřená experimentální evidence se týká bezprostředně následujícího výkonu, nikoli dlouhodobé změny.

Nevíme ani, zda a za jakých okolností se malé rozdíly spojované s mediálním multitaskingem promítají do dlouhodobého porozumění nebo běžného fungování.

A nadále nemáme dostatečný podklad pro uzavření otázky, nakolik je možnost ovládat vlastní pracovní a digitální tempo sociálně či ekonomicky nerovnoměrně dostupná.

Klíčové zdroje opětovného ověření

Níže jsou zdroje ověřené pro čtyři evidenční větve, které bylo potřeba před publikací znovu prověřit. Bibliografickou identitu a DOI těchto zdrojů jsme před publikací technicky ověřili proti záznamům vydavatelů a DOI.

Parry & le Roux (2021) — mediální multitasking a kognitivní kontrola

Meta-analýza 118 testů nachází pouze malou celkovou souvislost mezi mediálním multitaskingem a kognitivní kontrolou. Pro tuto aktualizaci je důležitá jako korekce příliš širokých tvrzení o výrazném kognitivním poškození.

Parry, D. A., & le Roux, D. B. (2021). “Cognitive control in media multitaskers” Ten Years On: A Meta-Analysis. Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace, 15(2), Article 7.
DOI: 10.5817/CP2021-2-7

Li et al. (2025) — krátká videa a následný souvislý narativ

Experimentální studie zjistila bezprostřední zhoršení segmentace a zapamatování souvislého filmového narativu po náhodném proudu krátkých videí. Dlouhodobé účinky studie netestovala.

Li, H., Li, J., Hao, X., & Liu, W. (2025). Behavioral and eye-tracking investigation of event segmentation following short video watching. npj Science of Learning, 10, Article 86.
DOI: 10.1038/s41539-025-00378-3

Radtke et al. (2022) — digitální detox

Systematický přehled 21 intervencí ukazuje smíšené výsledky. Některé studie zaznamenaly přínosy pro vybrané ukazatele a skupiny, jiné nezjistily efekt nebo popsaly negativní zkušenosti.

Radtke, T., Apel, T., Schenkel, K., Keller, J., & von Lindern, E. (2022). Digital detox: An effective solution in the smartphone era? A systematic literature review. Mobile Media & Communication, 10(2), 190–215.
DOI: 10.1177/20501579211028647

David & Roberts (2017) — phubbing a sociální vyloučení

Experimentální výzkum ukazuje, že lidé, kteří jsou během interakce „phubbed“, se mohou cítit sociálně vyloučení. Studie podporuje rozlišení mezi rychlou digitální komunikací a situací, kdy telefon konkuruje přítomnému člověku o pozornost.

David, M. E., & Roberts, J. A. (2017). Phubbed and Alone: Phone Snubbing, Social Exclusion, and Attachment to Social Media. Journal of the Association for Consumer Research, 2(2), 155–163.
DOI: 10.1086/690940

Denes et al. (2025) — partnerský phubbing

Studie partnerských dvojic spojuje phubbing s pocitem menší náklonnosti a nižší vztahovou spokojeností. Podporuje vztahovou větev zaměřenou na přítomnost a digitální vyrušování, nikoli obecnou kritiku rychlé odpovědi.

Denes, A., Guest, C., Webber, K. T., Gorin, A. A., & Cornelius, T. (2025). Phone or affection? Dyadic perceptions of partner phubbing, affection deprivation, and relationship satisfaction. Journal of Social and Personal Relationships, 42(11), 3155–3171. First published online August 1, 2025.
DOI: 10.1177/02654075251364560

Jak tato aktualizace vznikla

Tato stránka je živou aktualizací Horizontu Kultura rychlosti a povrchnosti z knihy Homo Sapiens AI. Jejím smyslem je zpřesňovat původní obraz podle současného stavu výzkumného podkladu — ne zpětně vytvářet dojem, že jsme při psaní knihy věděli to, co víme dnes.

Výzkumná rešerše

Výzkumné podklady a jejich zpracování vznikaly s využitím AI. Výzkum hledal nejen poznatky podporující původní Horizont, ale také protiargumenty, alternativní vysvětlení a hranice toho, co lze z dostupné evidence tvrdit.

Co rozhodoval člověk

Po dokončení výzkumné rešerše následovala samostatná lidská kurátorská kontrola autora. Ta rozhodla, které původní teze zachovat, které zpřesnit a které otázky ponechat otevřené.

Klíčovou kurátorskou hranicí je, že metafora Kultura rychlosti a povrchnosti zůstává zrcadlem a referenčním bodem, nikoli dogmatem. Aktualizace proto neříká předem „rychlost škodí“, ale zkoumá konkrétní důsledky, podmínky a mechanismy.

Dodatečné ověření čtyř evidenčních větví

Po dokončení původní rešerše a lidské kurace prošly čtyři evidenční větve dodatečným cíleným ověřením.

Ten oslabil formulace týkající se multitaskingu a task-switchingu, krátkých videí a účinků digitálního omezení a potvrdil evidenční směr týkající se phubbingu.

Původní konkrétní tvrzení o experimentu s 242 účastníky a rychlými videi před delším čtením nebylo při tomto ověření potvrzeno a bylo z aktualizace odstraněno. Nově ověřený experiment zkoumal bezprostřední efekt krátkých videí na následnou segmentaci a paměť souvislého filmového narativu — nikoli čtení.

Jak vznikl tento text

AI jsme využili také při redakčním zpracování schváleného stavu poznání do této webové podoby. V této fázi jsme nepřidávali nový výzkum ani nové faktické závěry.

Původní myšlenky knihy, jejich interpretace, lidská kurace a konečné rozhodnutí o tom, co bude publikováno, zůstávají na autorovi.

Proto zde rozlišujeme mezi tím, co dnes dovoluje říci evidence, tím, co zatím nevíme, a otázkami, které si z tohoto obrazu odnášíme pro Homo Sapiens AI.